Výrobce závodních automobilů Chaparral zaujímá ve vývoji aerodynamiky závodních vozů historicky velmi významné a nepřehlédnutelné místo a to i přesto, že na scéně sportovních vozů působil pouhých sedm let v letech 1963 až 1970. Zasloužil se o to především inženýr a olejářský magnát z Texasu Jim Hall. Jeho analytický přístup k řešení vazeb mezi prouděním vzduchu a chováním pneumatik vtisknul také svým technikům. V duchu této filozofie vzniklo několik typů se kterými se sám Hall, společně s Hap Sharpem, Phillem Hillem, Mikem Spencem a dalšími jezdci účastnili závodů nejen v Severní Americe, ale třeba i v proslulých náročných závodů jako byly Targa Florio, 1000km Nürburgringu nebo 24 hodin Le Mans.
  Typ 2F z roku 1967 navazoval na uzavřený typ 2D, z něhož převzal laminátový kokpit. Zkušenosti, které tým nabral pro změnu s otevřeným typem 2E, zase posloužily při optimalizaci aerodynamiky. Dominantním a těžko přehlédnutelným prvkem bylo obří stavitelné přítlačné křídlo uchycené na dvou sloupcích nad zadní nápravou použité poprvé právě u typu 2E, které ovládal jezdec levou nohou. Toto řešení se stalo vzorem pro mnoho renomovaných výrobců závodních vozů, jako byl např. McLaren – přímý konkurent Chaparralu v seriálu Can-Am i konstruktérů F1. O přítlak na přední nápravě se staral především nasávací otvor se záklopkou na pružině v přední části nosu, který se otvíral při dosažení rychlosti vyšší, než 140 mph (225 km/h). Jako pohonná jednotka byl zvolen sedmilitrový osmiválec Chevrolet. A právě to se ukázalo jako nejslabší článek. Vůz byl totiž opatřen třístupňovou automatickou převedovkou z typu 2D, který ovšem poháněl slabší motor o objemu 5.3 litrů, a ta nebyla schopna si s výkonem 525 koní poradit. Tým tato nespolehlivost připravila o mnoho nadějných umístění, než se podařilo najít řešení.
  Vrcholným podnikem byla samozřejmě čtyřiadvacetihodinovka v Le Mans, jejíž prestiž a popularita předčila i samotonou formuli 1 a tak není divu, že se na tuto událost připravovala řada továrních týmů. Nejfavorizovanějším z nich byl Ford provozovaný týmem Carolla Shelbyho, který nasadil hned čtveřici nových typů GT40 Mk. IV a trojici starších GT40 Mk. II, dále Ferrari s vylepšenou 330 P4, Porsche nebo Lola s novinkou T70 coupé.
  Už v samotné čtvrteční kvalifikaci se rozhořel souboj mezi Fordy a Chaparraly, když se Philu Hillovi na Chaparralu číslo 7 podařilo zajet nejrychlejší čas, který až úplně v samotném závěru překonal o pouhé 3 desetiny fenomenální jízdou Bruce McLaren na Fordu číslo 2. Třetí a čtvrté místo patřilo také Fordům Andrettiho (číslo 3) a Hulma (číslo 4), zatímco druhý Chaparral s číslem osm, za jehož volant usedali Bruce Jennigs a Bob Johnson, obsadil až 24. příčku se ztrátou 20 sekund !
  Klasický start, kdy jezdci sprintují proti svým vozům přinášel vždy spoustu vzrušení. Tentokráte proběhlo vše téměř hladce. Jen drobné zdržení při spouštění motoru postihlo právě Jenningse a několik dalších vozů.  Po dvou odjetých hodinách, kdy již ze závodu odstoupili první vozy se na první pozici drží Ford pilotovaný Danem Gurneyem, pronásledovaný Chaparralem Phila Hilla. Když se závod dostává do svojí čtvrtiny, ztrácí již Hill s Mikem Spencem jeden celý okruh na vedoucí dvojici Fordů a patří jim průběžná čtvrtá příčka. Tou dobou již účinkování v závodu ukončil pro poruchu elektroinstalace druhý Chaparral s číslem 8 a odstupuje také první z Fordů, pilotovaný Lloydem Rubym, který se po počátečních problémech a výletu mimo trať prokousával pořadím vzhůru. Tempo, které však nasadil Hulme a ve kterém pokračoval i Ruby ale nakonec technika nevydržela. Půlnoc se stává pro Ford noční můrou, když zastavuje v boxech nejprve Donohue a v zápětí také Andretti. Andretti má však jen prázdnou nádrž a tak po dotankování s mírnou ztrátou pokračuje. Stejný jezdec se však podepíše pod odstoupením hned tří Fordů v polovině závodu, když zaviní hromadnou kolizi. Vážné technické problémy postihnou i první Chaparral číslo 7, ze kterého uniká olej. Všemi očekávaná dominance Fordů pak dostane i další trhliny, když se Bruce McLaren za volantem dvojky potýká s vadnou cívkou. Definitivní konec i druhého Chaparralu pak zaviní stará známá převodovka, která opět nevydrží zátěž náročného závodu. Cílem vítězně prolétne vůz pilotovaný Danem Gurneyem a A. J. Foytem, jímž se všechny potíže vyhnuly. Druhé a třetí místo obsadily vozy Ferrari Scarfiottiho a Parkese před Mairessem a Beurlysem.
  Po jediném vítězství typu 2F v posledním závodě sezóny na Brands Hatch opět zasáhla FIA změnou předpisů a tím z Evropských okruhů vytěsnila všechny skvosty, jako byl Ford GT40 Mk. IV, Ferrari 330 P4 nebo Chaparral 2F.
  Jediný dochovaný exemplář typu 2F je dodnes ve vlastnictví Jima Halla a s Texaskou poznávací značkou bývá k vidění na slavných podnicích pořádaných pro historické sportovní vozy.
Model této technické lahůdky na tradičně vysoké úrovni připravila firma Exoto. Můj kousek má výrobní číslo A0480.