Kde se počátkem sedmdesátých let 20. století devětsetsedmnáctky objevily, tam nemilosrdně válcovaly veškerou konkurenci. V mnoha variantách startovaly jak v krátkých sprintech, tak ve vytrvalostních závodech.
  Jedna z těchto variant se ale
víc než svými výsledky zapsala do historie spíše jako unikát a proslula především svým růžovým zbarvením a popisky částí vepřového masa. Odtud také přezdívka Pink Pig, což v překladu znamená růžové prase. Jezdci sami ale vůz ihned překřtili na tlustou Bertu, což stvrdili nápisy na zadních blatnících.
  Už na první pohled je patrné, že 917/20 je mixem krátké 917K a dlouhé 917LH, což bylo také záměrem. Karoserie je ve skutečnosti dílem francouzských vývojářů, kteří měli za cíl zkombinovat to dobré z obou jmenovaných typů, tedy ovladatelnost krátké a přítlak při maximální rychlosti dlouhé verze. Karoserie se proto vyznačuje širokou, nízko posazenou, přední částí a přední kola jsou ukryta hluboko v blatnících. Obojí mělo za úkol zlepšit obtékání vzduchu a zamezit jeho vnikání pod vůz. Testy ve větrném tunelu naznačovaly, že by se to i mohlo podařit, avšak ve srovnání s krátkou verzí na tom byla 917/20 přece jen o něco hůř. Motor všech tří zmiňovaných variant byl shodný a to dvanáctiválec do V o zdvihovém objemu 4907 ccm s přímým vstřikováním paliva, disponující výkonem 600 koní při 8300 otáčkách za minutu a kroutícím momentem 563 Nm pří 6400 otáčkách. Stejně tak i pětistupňová převodovka. Do hodnot maximálních rychlostí však promlouvají výše uváděné atributy a také celkové hmotnosti jednotlivých typů.
  Nejrychlejším a nejtěžším byla 917LH s 386 km/h a 927 kg, dále pak 917/20 s 360 km/h a 909 kg a nejpomalejší, ale i nejlehčí 917K s 354 km/h a 800 kilogramy.
Jak je vidět, výhoda pouhých 6 km/h za cenu 109 kilogramů není příliš zajímavá. I když v
předzávodních testech na dráze v La Sarthe, tehdy ještě bíle zbarvená Berta, figurovala na předních příčkách, její závodní kariéra měla jepičí život a tento vůz se stal vlastně vozem jednoho jediného závodu.
  Na dvacetičtyřhodinovce v Le Mans, 13. června 1971, se jako členové týmu Martini,
i když ve zmiňované růžové, představili se startovním číslem 23 i jezdci Willy Kauhsen a Reinhold Joest, kteří společně v kvalifikaci obsadili sedmou příčku. O nejvyšší příčky mezi sebou hned od počátku soupeřily dva týmy nasazující vozy Porsche a to legendární bleděmodro-oranžový tým Johna Wyera a stříbrný tým Martini International. Až čtvrtá pozice na startu patřila nejrychlejšímu z plejády vozů Ferrari 512M. Nejrychlejší muž kvalifikace, Pedro Rodriguez, zajel jeden okruh časem 3:13,9, což bylo o sekundu lepší než druhý Vic Elford a o celých sedm sekund, než Kauhsen. Naopak sedmou až jedenáctou pozici dělila mezi sebou méně, než jedna sekunda.
  Závod byl poznamenán vysokým počtem odpadnuvších vozů. Cílem projelo pouho pouhých třináct vozů z téměř padesáti startujících. Za většinou odstoupení však byly hlavně technické problémy způsobené horkým počasím a stále rostoucími nároky na výkonnost motorů. Cíl tak neviděl ani jeden dlouhý chvost (917 LH) a bohužel ani růžové prase, které závod opustilo kvůli nehodě způsobené poruchou vstřikování. Pro cenné vítězství si nakonec dojela dvojice Helmut Marko a Gijs van Lennep s krátkou verzí 917 před konkurenční 917K j
ezdců Richarda Attwooda a Herberta Müllera. Třetí stupínek si vyjeli pánové Sam Posey a Tony Adamowicz ve Ferrari 512M. Tím se definitivně uzavřelo účinkování typu 917/20 na závodních drahách a vůz putoval rovnou do stuttgartského muzea značky Porsche.
Firma Minichamps připravila v limitované edici 10001 kusů tento zajímavý vůz. Můj model má výrobní číslo 1466 a zakoupil jsem jej od pana Zdeňka Měřičky.

Související články:   Porsche 917K   Porsche 917/10   Porsche 917/30

Slider