Kde se
počátkem sedmdesátých let 20. století devětsetsedmnáctky objevily,
tam nemilosrdně válcovaly veškerou konkurenci. V mnoha variantách
startovaly jak v krátkých sprintech, tak ve vytrvalostních závodech.
Jedna z těchto variant se ale
víc než
svými výsledky zapsala do historie spíše jako unikát a proslula
především svým růžovým zbarvením a popisky částí vepřového masa.
Odtud také přezdívka Pink Pig, což v překladu znamená růžové prase.
Jezdci sami ale vůz ihned překřtili na tlustou Bertu, což stvrdili
nápisy na zadních blatnících.
Už na první pohled je patrné, že 917/20 je mixem krátké 917K a dlouhé
917LH, což bylo také záměrem. Karoserie je ve skutečnosti dílem
francouzských vývojářů, kteří měli za cíl zkombinovat to dobré z
obou jmenovaných typů, tedy ovladatelnost krátké a přítlak při
maximální rychlosti dlouhé verze. Karoserie se proto vyznačuje
širokou, nízko posazenou, přední částí a přední kola jsou ukryta
hluboko v blatnících. Obojí mělo za úkol zlepšit obtékání vzduchu a
zamezit jeho vnikání pod vůz. Testy ve větrném tunelu
naznačovaly,
že by se to i mohlo podařit, avšak ve srovnání s krátkou verzí na
tom byla 917/20 přece jen o něco hůř. Motor všech tří zmiňovaných
variant byl shodný a to dvanáctiválec do V o zdvihovém objemu 4907
ccm s přímým vstřikováním paliva, disponující výkonem 600 koní při
8300 otáčkách za minutu a kroutícím momentem 563 Nm pří 6400
otáčkách. Stejně tak i pětistupňová převodovka. Do hodnot
maximálních rychlostí však promlouvají výše uváděné atributy a také
celkové hmotnosti jednotlivých typů.
Nejrychlejším a nejtěžším byla 917LH s 386 km/h a 927 kg, dále pak 917/20
s 360 km/h a 909 kg a nejpomalejší, ale i nejlehčí 917K s 354 km/h a
800 kilogramy.
Jak je vidět, výhoda pouhých 6 km/h za cenu 109 kilogramů není
příliš zajímavá. I když v
předzávodních
testech na dráze v La Sarthe, tehdy ještě bíle zbarvená Berta,
figurovala na předních příčkách, její závodní kariéra měla jepičí
život a tento vůz se stal vlastně vozem jednoho jediného závodu.
Na dvacetičtyřhodinovce v Le Mans, 13. června 1971, se jako členové týmu
Martini,
i když ve zmiňované růžové, představili se startovním číslem 23 i
jezdci Willy Kauhsen a Reinhold Joest, kteří společně v kvalifikaci
obsadili sedmou příčku. O nejvyšší příčky mezi sebou hned od počátku
soupeřily dva týmy nasazující vozy Porsche a to legendární
bleděmodro-oranžový tým Johna Wyera a stříbrný tým Martini
International. Až čtvrtá pozice na startu patřila nejrychlejšímu z
plejády vozů Ferrari 512M. Nejrychlejší muž kvalifikace, Pedro
Rodriguez, zajel jeden okruh časem 3:13,9, což bylo o sekundu lepší
než druhý Vic Elford a o celých
sedm
sekund, než Kauhsen. Naopak sedmou až jedenáctou pozici dělila mezi
sebou méně, než jedna sekunda.
Závod byl poznamenán vysokým počtem odpadnuvších vozů. Cílem projelo
pouho pouhých třináct vozů z téměř padesáti startujících. Za
většinou odstoupení však byly hlavně technické problémy způsobené
horkým počasím a stále rostoucími nároky na výkonnost motorů. Cíl
tak neviděl ani jeden dlouhý chvost (917 LH) a bohužel ani růžové
prase, které závod opustilo kvůli nehodě způsobené poruchou
vstřikování. Pro cenné vítězství si nakonec dojela dvojice Helmut
Marko a Gijs van Lennep s krátkou verzí 917 před konkurenční 917K jezdců
Richarda Attwooda a Herberta Müllera.
Třetí stupínek si vyjeli pánové
Sam Posey a Tony Adamowicz ve Ferrari 512M. Tím se
definitivně uzavřelo účinkování typu 917/20 na závodních drahách a
vůz putoval rovnou do stuttgartského muzea značky Porsche.
Firma Minichamps připravila v limitované edici 10001 kusů tento
zajímavý vůz. Můj model má výrobní číslo 1466 a zakoupil jsem jej od
pana Zdeňka Měřičky.
Související články:
Porsche 917K
Porsche 917/10
Porsche 917/30 |