Téměř na jedno desetiletí se tovární tým Porsche nadobro vytratil ze závodních okruhů. Po fenomenálních prototypech 956 a 962 skupiny C z osmdesátých let 20. století se znovu objevil v roce 1996 v  šampionátu BPR Global GT Series pro vozy kategorie GT s typem 911, označovaným též jako 993.
  Se slabší 911 GT2 sdílel většinu přední partie, i když namísto zavěšení McPherson bylo kvůli nedostatku místa použito vzpěr pushrod. Vzhledově se sobě oba typy při pohledu zepředu velmi blížily. Něco jiného byla zadní část, která měla svůj předobraz v poslední generaci 962. Plochý, vodou chlazený, šestiválec 3,2 litru, přeplňovaný dvěma turbodmychadly KKK s mezichladiči stlačeného vzduchu a čtyřventilovou technikou, dával výkon šesti set koní při 7200 otáčkách za minutu. Také na střeše vyčníval nápadný nasávací otvor, který přiváděl vzduch k turbodmychadlům.
  Hned při svém debutu dokázal zvítězit v kategorii GT1 ve čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans. Záměrně píši v kategorii GT1, protože celkové vítězství slavil tým Joest s prototypem TWR WSC95. Devětsetjedenáctkám patřilo celkové druhé a třetí místo.
  V následujícím roce vznikl nový šampionát FIA GT, který na sebe strhnul pozornost mnoha renomovaných týmů i automobilek. Tento šampionát rozlišoval dvě třídy a to GT1 pro více upravené produkční vozy a GT2 pro téměř sériové. Pro obě třídy platilo pravidlo o minimálním počtu 25 vyrobených produkčních vozů, což automobilka splnila až zpětně. Porsche nasazovalo svoje vozy typu 911 do obou tříd. V silnější třídě GT1, v konkurenci McLarenů F1, Mercedesů CLK-GTR, BMW V12 a mnoha dalších, nasazoval  tovární tým devětsetjedenáctku, označovanou jako 911 GT1 Evo.
  Upravená kapotáž s hlavními světlomety, odkazujícími na nový typ 996 a hlavně výrazně zlepšená aerodynamika poskytovala nejen pružnější zrychlení, ale i dosažení vyšší maximální rychlosti (330 km/h na rovince Mulssane) při zachování původního motoru se šestistupňovou manuální převodovkou a přímým vstřikováním paliva. Ocelový monokok s pláty s uhlíkových vláken vážil 998 kg a nepatřil právě mezi výkřiky poslední techniky a v tomto ohledu zaostával za konkurencí.
  Vůz startující v sezóně 1997 s číslem 7 byl dvojkou týmu Porsche AG a jeho účinkování v seriálu FIA GT začalo až čtvrtým závodem v kalendáři na okruhu Nürburgring, kde dvojice Yannick Dalmas a Bob Wollek obsadili po technických problémech až 25. příčku. Mnohem lépe se sedmičce, doplněné o belgičana Thierry Boutsena dařilo ve čtyřiadvacetihodinovce ve Spa, kde obsadili třetí příčku. Na Zeltwegu Wolleka nahradil Alan McNish a bylo z toho sedmé místo. Pro 1000 kilometrový závod na japonské Suzuce přibyl k Dalmasovi a McNishovi ještě Pedro Lamy a společně si dojeli pro 10. místo. Na Doningtonu již opět v původní sestavě dojela sedmička na 16. pozici, aby si náladu vylepšila o 14 dní později v Mugellu celkovým třetím místem. Po třítýdenní pauze se šampionát přesunul na finále do Severní Ameriky nejprve na okruh Sebring, ze kterého Dalmas s Wollekem odjížděli se čtvrtým místem a sezónu zakončili druhým místem na legendárním okruhu v Laguna Seca. Celkově pak v jezdcích obsadil Bob Wollek 12. a Yannick Dalmas 13. místo.
  V následujícím roce byl představen pokračovatel typu 911 s označením GT1-98.
Model čísla sedm, jehož výrobcem je firma UT Models, je replikou vozu startujícího na Nürburgringu 29.6. 1997 a já jej získal výměnou od pana Dušana Remiše.