Japonská automobilka Mazda, stejně jako její domácí konkurenti, toužila uspět ve vytrvalostních závodech nejen v Asii a severní Americe, ale také v Evropě v nejprestižnějším závodě ze všech, ve čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans. K tomu jí měl dopomoci typ 787B poháněný unikátním Wankelovým rotačním motorem o objemu 2.6 litrů. Nešlo však o vůz nové konstrukce, nýbrž o evoluci typů 767 a 767B, které se v závodech objevovaly o roku 1988.
Nejvíce změn se skrývalo pod kapotáží. Dvojice chladičů, původně umístěných po bocích kokpitu, byla nahrazena jediným, umístěným šikmo v přídi vozu, čímž bylo dosaženo i zvýšení přítlaku na přední nápravu. Tato změna také umožnila přepracovat partie kolem dveří, kde již nebylo nutné vést vstupy chladícího vzduchu. Další významnou změnou bylo přemístění nasávacího otvoru ze střechy do zadní části kapotáže. Pár periskopických nasávačů, umístěných mezi zadními koly, se podle potřeb elektronické řídící jednotky a v závislosti na rychlosti zvyšoval nebo snižoval. Rotační motor s proměnlivou délkou sání disponoval výkonem 700 koní a kroutícím momentem 608 Nm. Pětistupňovou manuální převodovku dodala firma Porsche.
Tým Mazdaspeed připravil pro 59. ročník závodu 24 hodin Le Mans (v roce 1991) dva vozy typu 787B a jeden rok starý typ 787. S číslem 18 startovala sestava Maurizio Sandro Sala, Stefan Johansson a David Kennedy, s číslem 55 trojice Volker Weidler, Johnny Herbert a Bertrand Gachot a se starší specifikací s číslem 56 Takashi Yorino, Yorijo Terada a Pierre Dieudonné. Zatímco vozy se startovními čísly 18 a 56 byly zbarveny do typických, světlemodro bílých, barev Mazdy, pětapadesátka zářila v oranžovo-zelené kombinaci. V konkurenci Peugeotů, Jaguárů a Mercedesů nebyla Mazda považována za kandidáta na vítězství. Na startu patřilo nejrychlějšímu vozu s číslem 55 až 19. místo, osmnáctka startovala 23. a šestapadesátka 30. Mazdy však díky úspornosti motorů upustily od konzervativní strategie a draly se do popředí jako by se jednalo o sprint. Záhy se vyhouply na 3. a 4. místo. V noci se do potíží dostal Schumacherův Mercedes a s poruchou převodovky musel později do boxů.
Dvě hodiny před koncem ze závodu pro poruchu motoru odstoupil Ferté na Mercedesu a pětapadesátka se ocitla v čele. Poslední dlouhý stint patřil Johnny Herbertovi, který vůz dovezl k zaslouženému vítězství. Vyčerpaný jezdec nebyl ani schopen z vozu sám vystoupit a ke stupňům vítězů byl donesen na ramenou ostatními členy týmu. Osmnáctka dojela šestá a šestapadesátka osmá. V následujícím roce, vinou změny pravidel, už Mazda s typem 787B startovat nesměla.
Překrásnou, detailně propracovanou, zmenšeninu připravila v limitované edici firma Autoart. Můj kus má číslo 04664.