Návrat značky Aston Martin na trať čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans znamenal, po nepříliš vydařené účasti ve skupině C v roce 1989, nejen komerční tah automobilky, ale hlavně také návrat tradičního výrobce sportovních vozů. Typ DBR9 se svým označením hlásil k vítěznému typu DBR1 z roku 1959, avšak konstrukčně vycházel z produkčního typu DB9,
se kterým sdílel šasi a blok motoru. Samozřejmě, že narozdíl od civilní verze zde bylo vše plně podřízeno funkčnosti, aerodynamice a maximálnímu snížení hmotnosti. Vůz dostal, v souladu s technickými předpisy pro kategorii LM GT1, mohutné přítlačné křídlo a difuzor. Hliníkový monokok a karbonové panely napomohli snížit hmotnost vozu na 1100 kilogramů. Vidlicový dvanáctiválec o objemu 5,935 litrů dával výkon 600 koní při 6500 otáčkách za minutu a kroutící moment 650 Nm při 5500 otáčkách za minutu. Šestistupňová sekvenční převodovka Xtrac umožňovala dvoudveřovému kupé se zadním náhonem zrychlit z 0 na 100 km/h za 3,4 sekundy. Závodní premiéru si vozy továrního týmu Aston Martin odbyly na dvanáctihodinovce v Sebringu, a to hned vítězstvím ve své třídě.
   Hlavní cíle a naděje automobilky se však upínaly na okruh v La Sarthe. Všechno to začalo více než slibně. Tým Prodrive nasadil do závodu dvojici vozů v tradiční britské závodní zeleni s čísli 58 a 59. Pro české fanoušky je tým Prodrive neodmyslitelně spojen se jménem Tomáš Enge, který za volantem osmapadesátky ovládl kvalifikaci a spolu
s Peterem Koxem a Pedrem Lamym startovali jako nejrychlejší vůz třídy LM GT1 ze sedmnácté pozice na roštu. Druhé místo v kategorii LM GT1 a dvacáté na roštu patřilo Davidu Brabhamovi, Darrenu Turnerovi a Stéphanu Sarrazinovi jedoucích s devětapadesátkou. Corvetty i Ferrari 550, největší rivalové Astonů, v kvalifikaci zaostali o téměř 5 sekund na kolo. Závod začal, před víc jak dvěstětisícovou diváckou kulisou, v režii nejrychlejších prototypů kategorie LM P1. Ve třídě LM GT1 do první zasávky v boxech vedl Aston Martin s číslem 58, ovšem o něco delší pobyt u mechaniků znamenal přepuštění vedení Corvettě s číslem 64. Třetí kroužila devětapadesátka.  Třetí hodina závodu patřila opět Tomášovi, který převzal řízení po Peteru Koxovi znovu na čele kategorie LM GT1 a na 10. v celkovém pořadí. Devětapadesátka ztrácela vinou několika penalizací už tři okruhy a patřilo jí čtvrté místo za oběma Corvettami.
  Nic ovšem netrvá věčně a tak se s poruchou objevuje vedoucí osmapadesátka
v boxech u svých mechaniků. Soumrak všem přinesl úlevu v podobě mírného ochlazení, zejména pak jezdcům v uzavřených vozech, které trápilo nesnesitelné horko. Podle některých zdrojů dosahovala teplota uvnitř vozu až 70°C ! I přesto, že jezdci byli vybaveni vestami s cirkulující chladící vodou, znamenalo to fyzické i psychické vypětí za hranicí únosnosti. Právě tato skutečnost přiměla organizátory nařídit, pro příští ročníky, vybavit vozy klimatizační jednotkou.
   Čtvrtinu závodu měli již jezdci za sebou a ve třídě LM GT1 byl stále rozdíl mezi prvními dvěma jen v řádu sekund. Tomáš topil jak to jen šlo, aby předstihl vedoucí Corvettu. Povedlo se. V polovině závodu měla již osmapadesátka náskok jedné minuty na druhou Corvettu č.64 a v celkovém pořadí jí patřilo sedmé místo. Cesta k vítězství byla otevřená.  Do rána se náskok ještě zvýšil na celý jeden okruh. Také devětapadesátka se posunula v pořadí na třetí místo ve třídě.
  A znovu začalo panovat ukrutné vedro. Před půl jedenáctou dopolední přišla pro tým Aston Martin první rána osudu, když se na osmapadesátce uvolnil přední spoiler. Nejen, že opravou ztratila vybudovaný náskok, ale do závodu se vracela s jedním kolem ztráty. Defekt zadní pneumatiky potom postihl devětapadesátku, což znamenalo také pokles v pořadí.
   Že automobilka Aston Martin nenaváže na vytoužený úspěch z roku 1959 definitivně rozhodla fatální chyba týmu, když Tomášovi došel ve třech čtvrtinách okruhu benzín. Muset odstoupit hodinu a půl před koncem čtyřiadvacetihodinového závodu z prvního místa pro takovou banalitu...?! Ostuda. Téměř ve stejném čase, kdy zůstává na trati stát Tomášův Aston, musí na opravu do boxů s prasklým chladičem i druhý Aston s číslem 59. Oprava trvala dlouhých šestnáct kol. A bylo rozhodnuto. Třídu LM GT1 ovládly obě Corvetty před třetím Astonem Martin s číslem 59 (celkově 9.). V celkovém pořadí pak po dramatickém boji potvrdili dominanci v Le Mans vozy Audi, za volantem s Kristensenem, Lehtem a Wernerem před druhým Pescarolem pilotovaným Collardem, Boullionem a Comasem. Celkově třetí pak dojelo další Audi s Biellou, McNishem a Pirrem.
  Modely obou vozů připravila firma AutoArt. Bohužel jen jako jednolitou skořepinu bez možnosti nahlédnout pod kapotu tohoto krásného vozu. Na fotografiích je můj model Tomášovy osmapadesátky.